Legislativní aspekty

Problematika legislativy studií obecně – včetně neintervenčních studií v rámci ČR a SR – se odvíjí od legislativy evropských směrnic.

Česká legislativa

Hlavní zákonnou normou pro klinická hodnocení léčiv v ČR je zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl upraven např. zákonem č. 70/2013 Sb. Další související legislativou je vyhláška č. 228 /2008 Sb., o registraci léčivých přípravků ve znění pozdějších předpisů.

Hlavní zákonnou normou pro klinická hodnocení zdravotnických prostředků je zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně souvisejících zákonů.

Neintervenční poregistrační studie (NIS)

Česká zákonná norma definuje neintervenční poregistrační studii (NIS) následujícím způsobem:

„Neintervenční poregistrační studií u humánního léčivého přípravku se pro účely tohoto zákona rozumí jakákoli studie, při níž je registrovaný léčivý přípravek používán běžným způsobem a v souladu s podmínkami jeho registrace a při níž použití léčivého přípravku není určeno zařazením pacienta do takové studie, ale rozhodnutím ošetřujícího lékaře, přičemž u pacientů se nepoužijí žádné dodatečné diagnostické nebo monitorovací postupy a pro analýzu shromážděných údajů se použijí epidemiologické metody; neintervenční poregistrační studie zahrnují zejména studie epidemiologické, farmakoekonomické a výzkumné.“ (§ 3a, odst. 2)

Stejná zákonná norma vymezuje dále, kdo je řešitelem neintervenční klinické studie a jaké má povinnosti:

V § 59a je definováno, že řešitelem NIS může být držitel rozhodnutí o registraci, smluvní výzkumná organizace, lékař, poskytovatel zdravotnických služeb, odborná lékařská společnost, lékařská a farmaceutická fakulta. Řešitel je povinen oznámit zahájení a ukončení studie na SÚKL a do 180 dnů po skončení studie odevzdat na SÚKL závěrečnou zprávu.

Neintervenční poregistrační studie bezpečnosti (NPSB)

Výše uvedené neplatí pro neintervenční poregistrační studie bezpečnosti (NPSB). Tyto jsou v režii držitele rozhodnutí o registraci. NPSB se řídí § 93j Zákona č. 70/2013 Sb. V oblasti NPSB blíže vymezuje pojmy, upravuje podmínky provádění, poskytování informací a podkladů Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) pokyn PHV-3. Přesné znění pokynu lze nalézt na www stránkách SÚKL.

Poregistrační studie bezpečnosti (§ 3a odst. 1 ZoL) 

Poregistrační studií bezpečnosti u humánního léčivého přípravku se rozumí jakákoli studie, týkající se registrovaného humánního léčivého přípravku prováděná za účelem zjištění, popsání nebo kvantifikace bezpečnostního rizika, potvrzení bezpečnostního profilu tohoto léčivého přípravku nebo zjištění míry účinnosti opatření prováděných v rámci řízení rizik. 

Neintervenční poregistrační studie (§ 3a odst. 2 ZoL) 

Neintervenční poregistrační studií u humánního léčivého přípravku se rozumí jakákoli studie, při níž je registrovaný léčivý přípravek používán běžným způsobem a v souladu s podmínkami jeho registrace a při níž použití léčivého přípravku není určeno zařazením pacienta do takové studie, ale rozhodnutím ošetřujícího lékaře, přičemž u pacientů se nepoužijí žádné dodatečné diagnostické nebo monitorovací postupy a pro analýzu shromážděných údajů se použijí epidemiologické metody; neintervenční poregistrační studie zahrnují zejména studie epidemiologické, farmakoekonomické a výzkumné. 

Neintervenční poregistrační studie bezpečnosti 

Jde o podskupinu poregistračních studií bezpečnosti, kterých se týká tento pokyn. „Neintervenční poregistrační studie bezpečnosti“ je pojem vyhrazený pouze pro takovou studii, která splňuje všechny následující podmínky:

  1. Studie je prováděna za účelem zjištění, popsání nebo kvantifikace bezpečnostního rizika, potvrzení bezpečnostního profilu tohoto léčivého přípravku nebo zjištění míry účinnosti opatření prováděných v rámci řízení rizik.
  2. Studie nesmí propagovat používání konkrétního léčivého přípravku.
  3. Držitel rozhodnutí o registraci nesmí zdravotnickým pracovníkům poskytovat za účast na studiích finanční náhrady přesahující náhrady jejich času a vzniklých výdajů.
  4. Ve studii se používají pouze registrované léčivé přípravky v souladu s podmínkami jejich registrace.
  5. Podmínky používání léčivých přípravků ve studii jsou zcela v souladu s příslušnými současně platnými SPC. Případné změny SPC či jiná regulační opatření týkající se bezpečného používání přípravků se musí ihned zohlednit i v prováděných studiích.
  6. Všechny léčivé přípravky užívané ve studii již musí být uvedeny na trh v České republice a být dostupné v obvyklé distribuční síti.
  7. Léčivé přípravky jsou předepisovány a vydávány běžným způsobem, tj. předepsány lékařem a vydány na základě lékařského předpisu lékárníkem. V žádném případě nelze využít reklamní vzorky.
  8. Léčivé přípravky nesmí být poskytovány zdarma či se slevou oproti jejich běžné dostupnosti na trhu. To se týká i výše doplatků pacientů v lékárně.
  9. Výběr pacientů nesmí být nijak předem ovlivněn a musí být ponechán výhradně na rozhodnutí ošetřujícího lékaře v rámci běžné praxe. Lékař musí v průběhu studie respektovat výzkumný plán a schválené SPC.
  10. U pacientů se nepoužijí žádné dodatečné diagnostické či monitorovací postupy a pro analýzu shromážděných údajů se použijí epidemiologické metody. Všechny diagnostické a terapeutické výkony, které jsou prováděny na pacientech zařazených lékařem do studie, musí být hrazeny pouze běžným způsobem, tj. bez podpory organizátora studie. Výjimkou jsou situace, kdy diagnostické výkony doporučené v SPC nejsou v běžné praxi dostatečně prováděny a tyto výkony mají význam pro sledování bezpečnosti léčby.

Studie, které nesplňují všech 10 uvedených podmínek, nemohou být označeny jako „neintervenční poregistrační studie bezpečnosti“.

Ochrana osobních údajů

Všechny typy studií jsou provozovány v souladu s platnou českou i evropskou legislativou. V České republice je hlavní legislativní normou zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Požadavky a pravidla pro zpracování osobních údajů vychází z požadavků EU a zpracování osobních údajů tak probíhá v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27.dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (General Data Protection Regulation = Obecné nařízení o ochraně osobních údajů), které vešlo v platnost 25.5.2018.

Společnost Institut biostatistiky a analýz, s.r.o. provozuje značné množství registrů s různým uspořádáním. V některých případech jde o sběr čistě anonymních údajů, někdy se sbírají údaje pseudonymní a ve výjimečných případech mohou být v registrech i údaje osobní.

Více podrobností o přístupu k osobním údajům můžete nalézt v dokumentu Privacy policy.

Slovenská legislativa

Základní slovenskou normou je zákon č. 362/2011 Z. z., o liekoch a zdravotnických pomôckach. Tento zákon neintervenční klinické studie spojuje s různými dále popsanými povinnostmi. Je však nutné správně studii zařadit, tedy zda se na ni zákon vztahuje, či nikoliv.

Zákon definuje neintervenční klinickou studii v § 45 odst. 1 obdobně jako v české legislativě, avšak navíc určuje osobu pověřenou vykonáním NIS, která je zodpovědná za její odborné zpracování (tzv. odborný garant). Zákon dále definuje podmínky, které musí garant splnit (§ 29 ods. 11.)

Ze zákona dále plyne, že pokud projekt spadá do kategorie neintervenční klinické studie, lze tuto NIS uskutečnit pouze s předchozím písemným souhlasem zdravotní pojišťovny účastníka neintervenční klinické studie na základě protokolu neintervenční klinické studie. Nicméně zdravotní pojišťovna má stanoveno, kdy souhlas neudělí – kdy jednou z podmínek také je, že „…od prvej registrácie humánneho lieku v Slovenskej republike alebo od schválenia novej terapeutickej indikácie humánneho lieku v Slovenskej republike s obsahom rovnakého liečiva alebo s rovnakým kvalitatívnym a kvantitatívnym zložením liečiv humánneho lieku v rovnakej liekovej forme uplynuli viac ako dva roky“.

Protokol neintervenční klinické studie, který se povinně zasílá Národnému centru zdravotníckych informácií SR, které jej pak zveřejní na svém webu, musí obsahovat přesně definované informace.

Problematiku ochrany osobních údajů na Slovensku řeší zákon č. 18/2018 Z. z., o ochrane osobných údajov a o zmene a doplnení niektorých zákonov.

Evropská legislativa

Základní právní evropskou úpravou řešící problematiku klinických hodnocení je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 536/2014 ze dne 16. dubna 2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků a o zrušení směrnice 2001/20/ES . Toto nařízení se nevztahuje na neintervenční studie. Obsahem tohoto nařízení je mimo jiné:

Směrnice Komise 2005/28/ES (32005L0028) ze dne 8. dubna 2005, kterou se stanoví zásady a podrobné pokyny pro správnou klinickou praxi týkající se hodnocených humánních léčivých přípravků a také požadavky na povolení výroby či dovozu takových přípravků (označovaná také jako Good Clinical Practice Directive), obsahuje následující kapitoly:

Evropská léková agentura (European Medicines Agency, EMA) je agentura EU, která vznikla v roce 1995 se sídlem v Londýně sloučením Výboru pro hromadně vyráběné léčivé přípravky a Výboru pro veterinární léčivé přípravky. Úkolem této agentury je koordinace hodnocení a monitorování centrálně registrovaných přípravků a národních doporučení. Rada zahrnuje jednoho zástupce z každého z členských států, dvou zástupců Evropské komise, dvou zástupců Evropského parlamentu, dvou zástupců organizací pacientů, jednoho zástupce organizací lékařů a jednoho zástupce organizací veterinárních lékařů.

Další evropskou legislativou zabývající se problematikou klinického hodnocení je: